Také máte doma divošku?

Takto soukromě jsem si jen tak pro sebe pojmenovala zahradu, kde to roste jaksi samo o sobě. Divoce a nespoutaně, ale tak nějak krásně a mile. Je to typ zahrady, které já osobně říkám „divoška“ a většinou jí nenajdete u lidí žijících ve městech. (Další typy zahrad naleznete zde>>)

„Divošky“ už svým názvem tíhnou raději k okrajovým částem měst nebo jsou často k vidění v malých obcích, kam jezdí chalupáři. Ti jsou pro divošky přímo rájem. Během týdne si tam rostliny mohou dělat, co chtějí, nikdo je neusměrňuje a nesnaží se je předělat, a když přijedou majitelé na víkend, neví kam dřív skočit, takže za dva dny tam toho zase tolik nezmění, aby to divošku nějak citelně zaskočilo. 🙂

V divoké zahradě nalezneme spoustu kamenů, keřů a zapomenutých koutů

A právě zde si mohou rostlinní i živočišní obyvatelé zahrady dělat, co chtějí. Nikdo je nestačí usměrňovat, nebo možná ani nechce.

Neznamená to, že divošky jsou zahrady přírodní, to vůbec ne. Jen je prostě jejich majitelé usměrňují pouze okrajově, ale zároveň tam rádi občas vysadí nějakou svou oblíbenou letničku nebo okrasný kvetoucí keř.

Rostliny dorůstají poměrně velké výšky oproti jejich příbuzným druhům u jiných majitelů, a to hlavně díky tomu, že jsou ponechány napospas přírodě a jejímu kouzlu. Nikdo zde nerozhazuje umělá hnojiva, aby měl krásně vyhnojený a pečlivě zastřižený trávník, nejsou poničeny kořínky ani spodní voda, a díky tomu, že jsou rostliny většinou odkázány na vláhu pouze dešťovou, mají poměrně dokonale vyvinutý kořenový systém.

(Více informací o tom, jak zdravě pečovat o trávník i bez chemie, naleznete v eBooku zdarma zde>>).

V divoké zahradě jsou kořeny rostlin i keřů hluboko v zemi pevně ukotvené, bez malých slabých kořínků běžících těsně pod povrchem, jako jsme tomu zvyklí na hojně zalévaném trávníku nebo záhonu. Tyto rostliny a keře si musí vystačit (podobně jako jinde v přírodě) se závlahou a živinami daného místa, a proto se nevysilují zbytečným rozvětvováním kořínků blízko pod povrchem, které pak v době sucha brzy odumírají a rostlina uvadá. To platí pro hojně zalévané a udržované zahrady.     

V divoké zahradě se tak rostliny stávají odolnější a zdravější a nejsou napadány škůdci

A pokud náhodou ano, je mikrosystém daného místa natolik stabilní, že si poradí se škůdci sám, bez zásahu chemických postřiků. Pokud totiž ponecháme rostliny alespoň zčásti jejich vlastnímu růstu a moudrosti přírody, již po pár letech uvidíme, jak se dokáží samy spolu s dalšími keři a stromy v zahradě vypořádat s vlivy počasí.

Díky tomu vnímáme energii v takovéto divoké zahradě velmi silně. Cítíme tu stabilní energii dané zahrady a je nám tam dobře. Připadáme si jako bychom se vrátili někam domů, do místa, kde to známe a kde vnímáme tu naši původní divokost, která je v každém z nás ukrytá. 🙂

Téměř vždy na takovéto zahradě narazíme na silné vzrostlé stromy a keře.

Víte o tom, že silné a zdravé stromy jsou jakousi energetickou elektrárnou pro celé přilehlé okolí?

Jak prokázal Rupert Sheldrake, anglický přírodovědec a biochemik, mají tyto dominantní stromy obrovský energetický potenciál, který pak předávají dalším stromům v jejich okolí. Mnohdy se stane, že pokud jeden takto silný dominantní strom v krajině uhyne, energetická stabilita krajiny se naruší a může podlehnout například povětrnostním nebo jiným vlivům.

Vzpomínám si na jednu takovou zahradu na vsi, kam jsem jezdila na prázdniny. Její majitelé, chalupáři, měli na zahradě vzrostlý jasan. Opravdu nádherný a silný strom, který přinášel stín v horkých letních dnech a na podzim a v zimě působil tak trochu jako větrolam a ochraňoval dvůr před silnými nápory větru. Jenže jednoho dne požádali sousedé majitele pozemku, aby jasan pokácel, že jim na jejich dvůr padá z jasanu každý podzim sousta listí. No, a protože se majitelé nechtěli hádat, přece jen tam byli „pouze“ jako chalupáři, tak jim vyhověli a jasan porazili.

 A od té doby už dvůr se zahradou nebyl to, co býval.

Celá plocha se během následujících dvou let změnila. Sice bylo možné pozorovat nadcházející změny pomalu, ale s odstupem let se přestalo dařit nejdříve meruňkám, pak i broskvoni, a i přesto, že si majitelé mysleli, že to bylo tím, že jeden rok stromy omrzly, bylo vidět i po mnoho dalších let, jak zahrada chřadne a není už to, co bývala.

S dominantním energetickým prvkem, který zde chyběl, zmizela i síla této dříve krásně divoké zahrady

Nakonec zahrada zchřadla natolik, že už ani majitele tam nic nepřitahovalo a domek i se zahradou prodali. Další historii nevím, protože už jsem tam od těch let nebyla.

Takže dříve, než se rozhodnete pokácet jakýkoliv vzrostlý strom, zamyslete se nad tím, zda se nedá vymyslet schůdnější řešení a zachránit pro krajinu nebo vaší zahradu důležitý energetický prvek.

A pokud máte doma „divošku“, zkuste jí v příštích letech ponechat prostor, neřezat větve stromům, přestat hnojit trávník a dát jí přesně tu volnost, po které touží.

Uvidíte, že se vám poměrně brzy odvděčí nádhernou záplavou květů, zdravých plodů a silným pocitem sounáležitosti s okolní přírodou. A taková zahrada léčí všechny kolem.

Pokud ode mne chcete připravit návrh Vaší zahrady, kontaktujte mne zde.

Tipy a osazovací plány na léčivý koutek ve vaší zahradě naleznete zde.