Stromy v jarní krajině

Vracím se domů vlakem z Prahy a jsem po celodenním jednání docela unavená.  Na čtení knihy nemám pomyšlení a tak jen koukám z okna a kochám se krajinou. Za oknem svítí sluníčko, sice nemá ještě moc sílu, ale jeho paprsky jsou po dlouhé zimě milé a příjemné. A při výhledu do dáli mě opakované dostane i po těch letech vždy jeden obraz.

Nevím, jak vy, ale já jsem vždycky v úžasu při pohledu na stromy bez listí.

Nejlépe když stojí osamoceně v krajině nebo na místě, kde vynikne, kde ho nic nezaclání. Říkám si již několik let, že postavení větví a drobných větviček mě vždycky svým uzpůsobením dojme. No řekněte sami, vidíte tam taky jako já podobu s cévním řečištěm lidského těla?

Postavení větviček, které vyplňují prostor koruny daného stromu, je až udivující. Jedna větévka vedle druhé, přesně tak, aby dotvářely specifickou korunu stromu, pro každý druh jinak typickou. Udivuje mě, jak má každá větvička své přesně dané místo a všechny společně tvoří jeden přesně ohraničený celek.

Skoro se člověku chce říct, že úplně mezi sebou splývají. 🙂

Jak ta příroda ví, kde má každá větévka své přesně dané místo?

Opravdu mi to přijde hodně podobné obrázkům lidského těla z hodin biologie. Celé lidské tělo je protkané cévním řečištěm včetně těch nejmenších a nejdrobnějších vlásečnic až k samému „obvodu“ těla člověka. V našich cévách koluje krev, uvnitř stromů proudí míza. Rozvádí živiny až do těch nejokrajovějších částí, kde v listech vzniká chlorofyl, neboli zelené rostlinné barvivo.

A co je udivující, tento chlorofyl má téměř stejnou chemickou strukturu jako krevní barvivo živočichů (a tedy i člověka)! Naše krevní barvivo hemoglobin je téměř stejného složení jako chlorofyl v říši rostlin. Pouze s tím rozdílem, že základem chlorofylu je hořčík a u hemoglobinu je to železo.

Tak co, není ta příroda dokonalá? 🙂

Pokud byste se chtěli naladit na sílu přírody a vnímat její čistou esenci, je pro vás připravena meditace zde.