Jak v zahradě prožívat svobodu a nespoutanost

Právě v této chaotické a neklidné době je pro mě hodně důležité cítit se svobodně. K tomu mi pomáhá zahrada a procházky v přírodě.

Jak toho docílit, abychom měli ze zahrady ten správný pocit, který s námi souzní?

V zahradě bychom se měli cítit uvolnění, svobodní a prožívat lehkost. Nemělo by to tam na vás „padat“. Pokud tomu tak není a jakmile vstoupíte na daný prostor, vidíte je práci, vyčerpanost a hodiny dřiny, pak je na čase něco změnit.

Často se na malých zahrádkách objevuje převaha hodně vysokých stromů či keřů, což působí výškově nevyváženě a my se tam prostě nedokážeme uvolnit, aniž bychom věděli proč.

Někdy máme tendenci v malých zahrádkách nechat všechno zarůst a zaplnit každé místečko a pak se podivujeme, proč se tam cítíme stísněně a nedokážeme si v takovém prostoru odpočinout. Okolí na nás totiž působí podprahově, nevědomky, oslovuje na nitro, naše cítění. A to je přesně ten důvod, proč se tam necítíme dobře. Nedokážeme to odůvodnit, ale cítíme to.

Potřebujeme se cítit v harmonii a jednotě se sebou i přírodou, pak nám bude dobře

• Měli bychom se snažit, pokud to jen trochu jde, nezastínit výhled do okolí. Zahrada se tím opticky rozšíří a navodí pocit rozpínavosti, nespoutanosti.

• Je dobré vytvořit si někde svůj osobní prostor, kde si budeme připadat jako v lůně Matky přírody, jako v její náruči. Obklopeni příjemnou zelení, kvetoucími rostlinami, ale zároveň v soukromí a ukrytí před nežádoucími pohledy.
• Pokud potřebujete hodně svobody, určitě se vám, stejně jako mně, líbí a přitahují vás stromy či keře s rozevlátými listy, větvemi pohupujícími se ve větru (bříza, střemcha…) nebo různé typy okrasných vyšších trav, jejichž listy se vlní při sebemenším vánku.

• Nejen svoboda je základ zdravého žití, ale potřebujeme cítit i stabilitu v životě a tu nám v zahradě navodí nějaký statný strom. Dnes už je tolik možností i pro malé zahrádky, vysadit si krásný a přitom ne příliš vysoký okrasný strom, který se vejde i na malý pozemek. Ti z nás, co si potřebují prožít stabilitu, mají často v oblibě pohled na statné duby nebo buky, stojící v krajině již po staletí. Zkuste něco podobného vysadit i do své zahrádky (inspiraci najdete zde).

• Nespoutanost nám zajistí různobarevné živé ploty či vyšší kvetoucí keře (zlatice, trojpuk, vajgélie, kolkvitzie…). Všimněte si, že lidé, kteří potřebují cítit nespoutanost, nemají rádi radikální zastřihávání keřů, nenajdete u nich v zahradě žádné geometricky zastřižené jehličnany nebo listnaté keře. Prostě to s nimi neladí. Vím, o čem mluvím, mám to také tak. Nesnesu pohled na kulaté tvary buxusů, koniferů a dalších druhů, necítím se dobře, chybí mně při tom pohledu volnost, svoboda.

K té nespoutanosti patří i radost z toho dělat si věci po svém. Touha být individuální, realizovat se. Vždy se mi tento výraz líbil v angličtině, kde vlastně realizovat se znamená také uvědomovat si sebe sama. No není to krásné?

Vysaďte si do zahrádky nějaký zajímavý porost, neobvykle kvetoucí záhon apod. Buďte sví, buďte osobnost!

Pokud vás toto téma zaujalo, možná by s vámi rezonoval kurz Návrat k sobě.

Držím vám palce a prožijte si svobodu a nespoutanost plnými doušky. 🙂